Lípa srdčitá (malolistá) - Tilia cordata Mill.

K léčebným účelům se používá květ z lípy malolisté neboli též srdčité, což více koresponduje s latinským názvem Tilia cordata (cor = srdce) a též květ lípy velkolisté (Tilia platyphyllos) . Do stejnojmenného rodu lípa (Tilia) z čeledi lipovitých (Tiliaceae) patří asi 30 až 40 druhů opadavých dřevin rostoucích v mírném pásu severní polokoule.

Popis: Lípa malolistá je opadavá dřevina dosahující výšky 20 až 30 metrů. Kmen je válcovitý, koruna je hustá, vejcovitá. Kůra je na mladších větvích šedá, hladká, na starších černošedá, rozpukaná. Listy jsou nesouměrně okrouhle srdčité, na líci tmavě zelené, na rubu šedozelené, v paždí žilek s patrnými chomáčky rezavých chlupů, což je asi nejmarkantnější znak, kterým ji odlišíme od ostatních lip. U lípy velkolisté jsou listy větší, mají v úžlabí žilek bělavé chomáčky chloupků a obě strany listu jsou stejně zbarveny. Květy jsou oboupohlavné. Vyrůstají z paždí listů v dlouze stopkatých vrcholičnatých květenstvích s velkým blanitým zelenožlutým jazykovitým listenem, který tvoří létací zařízení celého plodenství. Květenství lípy malolisté tvoří 5-15 květů, u lípy velkolisté 3-9 květů. Kalich je pýřitý, pětilistý, bledězelený, opadavý, koruna je pětiplátečná a žlutozelená. Vidličnatě rozvětvených tyčinek bývá až třicet. Lípa malolistá kvete v červnu a červenci, asi o 14 dní později než lípa velkolistá. Ta dokonce může v nejteplejších oblastech kvést již začátkem května. Plodem je oříšek, který obsahuje zpravidla jediné semeno. Oplodí je hnědé, kožovité, tenké, v prstech snadno zmáčknutelné. Lípa malolistá je dlouhověkou dřevinou - dožívá se stáří až 700 let.

Rozšíření: Lípa malolistá roste téměř v celé Evropě a na Krymu a Kavkaze tvoří dokonce rozsáhlé lesy. Neroste pouze v nejjižnějších a nejsevernějších oblastech kontinentu. Je to dřevina dubohabřin, lužních, suťových i stinných roklinových lesů. Zastoupení lípy v našich lesích pokleslo především v důsledku přeměny lesní půdy na zemědělskou. K tomuto faktu dnes přistupuje také náhrada listnatých a smíšených lesů smrkovými a borovými monokulturami. V minulosti byla hojně vysazována, a tak se s ní můžeme setkat na starých vesnických návsích, u kostelů, křížků a kapliček.

Jak ji rozpoznáte: Pokud se rozhodnete pro vlastní sběr rostlinné drogy, lipového květu, narazíte patrně na problém přesného určení botanického druhu. Určování lip je poměrně náročné, některé druhy jsou značně proměnlivé, a ještě se vzájemně kříží. Pro lepší orientaci jsou uvedeny alespoň základní určovací znaky druhů, se kterými se můžete setkat v našich podmínkách.

Oba výše uvedené druhy spolu s lípou zelenou (Tilia euchlora C. Koch) mají na rubu jednoduché chlupy (trichomy) nebo jsou lysé. Na rubu čepele, v paždí žilek, jsou chomáčky chloupků.

Lípa srdčitá má listy okrouhle srdčité, 4 až 8 cm dlouhé, v paždí žilek s chomáčky hnědých chlupů. Oplodí je kožovité a lze jej lehce v prstech rozmáčknout. Listeny jsou dlouze řapíkaté.

Lípa velkolistá má čepel listovou 7 až 12 cm dlouhou, listeny jsou kratičce řapíkaté. V paždí listu jsou chomáčky běložlutých trichomů. Plody jsou žebernaté, většinou vlnaté, v prstech nezmáčknutelné. Oba druhy mají listy na líci matné a letorosty hnědočervené.

Lípa zelená má na rozdíl od lípy malolisté i velkolisté letorosty zelenožluté a listy nápadně lesklé, jako nalakované. Lípa zelená kvete o tři týdny později než lípa velkolistá. Pro svoji větší odolnost vůči suchu se vysazuje dnes častěji než obě naše domácí lípy.

Dále se u nás můžete setkat s lípou stříbrnou (Tilia tomentosa Moench) a lípou řapíkatou (Tilia petiolaris DC.). Listy těchto lip jsou na rubu listů šedobíle plstnaté s hvězdicovitými trichomy. V paždí žilek nemají chomáčky chlupů. Lípa stříbrná je původní v jižní Evropě, čepel listová je přibližně dvakrát delší než řapík a květy intenzivně až nepříjemně voní. Méně často se pěstuje lípa řapíkatá, která pochází z jihovýchodní Evropy. Má převislé větve a řapíky jsou delší než polovina čepele.

Historie užití: Ve starověku lidé používali lípu jako léčivku, i když použití bylo zcela odlišné od současného. Kůra sloužila proti malomocenství, listy na puchýře v ústech, šťáva proti vypadávání vlasů. Matthioli uvádí ve svém slavném herbáři, že vodu z květu lipového používají ženy k potírání skvrn na tváři, proti otokům a že podporuje růst vlasů. V 16. století se používal lipový květ také jako osvědčený prostředek proti dětské tetánii (psotník, staročesky dětinský božec). Listy spařené vodou a smíchané s vínem se přikládaly na končetiny při svalových křečích a na popáleniny.

Lípa je od pradávna jedním z nejoblíbenějších stromů po celé Evropě a hojně se s ní setkáváme již ve starých bájích, pověrách, poezii a výtvarném umění. Podle pověstí právě lípy osídlovali spravedliví a dobří duchové. Lidé je pak vyhledávali, aby se pod nimi schovali před bouřkou, v domnění, že do nich díky dobrým duchům neuhodí blesk. U nás se stala dokonce zásluhou Kollárovy Slávy dcery a národního obrození národním stromem.
Název rodu Tilia pochází z řeckého ptilon (= křídlo), podle blanitých křídlatých listenů květenství.

Sběr: Sbírají se celá květenství ( Flos Tiliae) včetně listenu na počátku kvetení, kdy rozkvete asi polovina květů v květenství. Ve směsi nesmí být plody! Květy se suší ve stínu a pokud možno v průvanu nebo při umělé teplotě do 35 °C v načechrané vrstvě do 5 cm. Droga se snadno zapaří, čímž ztrácí kvalitu. Slunce a vyšší teplota také nepříznivě působí na účinnost drogy. Předsušení na slunci je nevhodné. Dobře usušené květy a listeny si mají uchovat svou původní barvu a charakteristickou vůni. Květ nesmí znovu navlhnout. Nesbíráme odkvetlá květenství s malými chlupatými plody ani poupata. Droga má slabě kořenitý pach a nasládle slizovitou chuť. Uchovává se v dobře uzavřených nádobách. Droga sesychá v poměru 5 : 1.

Účinné látky: Droga obsahuje velké množství slizu, třísloviny (tilirozid), glykosidy, silice a flavonidy (kvercetin, hesperidin), organické kyseliny, saponiny, látky blízké tokoferonu (vitaminu E) , fytosteroly a další.

Vlastnosti:Lípa r ozpouští hleny (mucilaginosum a expektorans), vyvolává pocení (diaforetikum), utišuje křeče (spazmolytikum), podporuje vylučování žluči (cholagogum) a zlepšuje chuť k jídlu (stomachikum). Dále se používá jako diuretikum (podporuje vylučování moči) a při koupelích a v kosmetice. Často se kombinuje s černým bezem.

Účinky na organismus: Droga má močopudný účinek, kterého se využívá zvláště při chorobách z nachlazení. Jako sedativum má využití při nervovém podráždění i při nespavosti. Tvoří složku čajovin používaných při revmatismu. Má pozitivní vliv na tvorbu hlenu a usnadňuje odkašlávání. Květ lípy má podpůrný vliv na vylučování žaludeční šťávy, takže urychluje trávení. Podporuje tvorbu žluče a uvolňuje křeče trávicího traktu. Odvar z lipového květu dodává kůži jemný zlatavý nádech, proto se používá také v kosmetice. Je součástí mnohých čajovin jako korigens.

Použití: Běžná jednotlivá dávka pro přípravu čaje je 1,5 g (1 kávová lžička) na šálek vody a užívá se 3krát až 5krát denně. Může se podávat s medem i citronem. Čaj se užívá při infekčních nemocech, horečnatých onemocněních, při rýmě, kašli , zahlenění dýchacích cest , zánětu průdušek , onemocnění ledvin, onemocnění močového měchýře , nemocech žaludku, nemocech střev, žaludečních křečích , srdečních křečích , revmatismu , úplavici , padoucnici, špatném močení a absenci menses . Zevně se používá na kloktání při zánětech ústní dutiny. Listy spařené vodou se přikládají na pohmožděniny, odřeniny a popáleniny. Užívat lze i lipový popeljako dobrý zubní prášek (místo zubní pasty). S cukrem se lipový popel doporučuje vnitřně při vředech , zánětech a rakovině.

Stejné použití jako lipový čaj má i lipová tinktura. Lipový olej se používá v kosmetice, například při tvrdé a nepoddajné kůži na obličeji. Koupele se doporučují při nervových chorobách.

Toxicita a vedlejší účinky: Při používání odpovídajících dávek nemá droga vedlejší účinky ani není toxická.

Další význam: Lípa malolistá je významná medonosná dřevina, která poskytuje velké množství kvalitního světlého medu. Měkké lipové dřevo je vyhledávaným řezbářským materiálem. Pevné lipové lýko se používalo dříve k vazbě (rohože, nádoby na obilí a mouku). Lipové uhlí bylo součástí střelného prachu a také se používalo k ošetření ran (zásyp).

Lipové bonbony proti kašli: 120 g medu, 100 g krystalového cukru, 2 lžíce velmi silného lipového čaje, šťáva z poloviny citronu. Med, krystalový cukr, lipový čaj a citronovou šťávu vaříme tak dlouho, až při zkoušce drátěným očkem získáme tzv. velkou perlu. To znamená, že kapka cukru s medem na talíři tvrdne. Pak hmotu vylijeme na navlhčenou nebo namaštěnou desku, mokrým nebo namaštěným nožem krájíme na kostičky a po ztuhnutí ji ukládáme do sklenic pod víčko, aby nezvlhly. Lipové bonbony jsou velmi dobré proti kašli a při nachlazení.

Likér z lipového květu: Lipový květ, 80% líh, 1,25 litru vody, 700 g medu. Sbíráme čerstvě rozkvetlý lipový květ. Okurkovou láhev naplníme do poloviny čerstvě nasbíraným rozkvetlým lipovým květem, dolijeme až k hrdlu čistým lihem a necháme vyluhovat na slunném teplém místě 2 týdny. Poté výluh přecedíme. Na 1 litr přidáváme 700 g medového roztoku. Lipový likér necháme ještě několik týdnů uležet.

Je výborný při nachlazení a proti kašli.

Autor: Jiří Široký