Datle, fíky, jedlé kaštany – většina z nás má tyto plody spojeny hlavně s atmosférou adventu a Vánoc. Na trhu jsou však celou zimu, a tak by byla škoda je v jídelníčku opomíjet. Připravili jsme pro vás několik tipů, jak si tyto léčivé plody do sytosti užít.
Recepty na zahřátí
Alena Judit Bernardová
Ke správné péči o plíce v listopadu patří i vhodné stravování. Přinášíme inspiraci na chodná jídla v chladném podzimu
Na oleji orestujeme cibuli, přidáme maso ze skupiny „horkých“ a teplých“ nakrájené na kousky a restujeme, dokud není opečené ze všech stran. Přidáme na kolečka pokrájený pórek a opět orestujeme. Osolíme, okořeníme majoránkou, bobkovým listem. Dusíme do měkka, když je maso měkké, vyjmeme bobkový list. Jako přílohu podáváme „neutrální“ rýži a jako „osvěžujícími“ doplníme na talíři řeřichou, bílou ředkví. Jako nápoj zvolíme mátový čaj. Pokud máme pocit, že potřebuje ještě více zahřát, do hotového pokrmu přidáme šťávu z čerstvého zázvoru a mátový čaj vyměníme za zázvorový.
Ve výše uvedeném receptu máme ukázku, jak by měly být vybrány ingredience, aby strava byla vyvážená a nepřevažovaly pouze „horké“ a „teplé“ potraviny.
Jsou mezi námi i ti, kterým je neustále horko, takže návrh receptu i pro ně.
Ochlazující jídlo
Na jarní cibulce orestujeme naporcovaného králíka, kterého jsme potřeli hořčicí, podlijeme a dusíme do měkka. Jako příloha je vhodná rýže. Jako salát bych doplnila salátem z ředkvičky. Nápoj mátový čaj.
Výše uvedené recepty jsou jen ukázky toho, jak si lze s kombinací receptur „hrát“ dle našich potřeb. Je důležité dbát na skladbu potravy, neboť tím můžeme ovlivnit naše zdraví až ze 70 %, což je opravdu hodně. Neznamená to ovšem, že bychom tomu měli věnovat veškerý náš čas, berte to jako takovou skládačku, kterou se prostě bavíte, a vůbec nevadí, pokud to nebude úplně přesně podle elementů. Nevadí, když si do receptury pro plíce – kov dáte dýni hokaido, když na ni budete mít chuť, protože váš organismus vám napovídá, že potřebujete podpořit slezinu, slinivku a mírně zahřát. Prostě srovnat střed. A tak je to v pořádku. Takže přeji příjemné vaření, krásný podzim a opět platí, že kdybyste si s něčím nevěděli rady, napište do redakce, ráda pomohu.
Zeleninové a ovocné šťávy
Probereme se zajímavostmi o mangu, papáji a rebarboře – tedy všeobecně oblíbených zimních plodech.
Přes výborné léčivé účinky mají několik zdravotních úskalí, o nichž je dobré předem vědět. Za domovinu mangovníků bývá považována Indie. Postupem času se toto ovoce rozšířilo do zemí Asie a mnoha dalších tropických zemí po celém světě. Předností manga je vitamin B, a to především B6.
Mangová a papájová při pálení žáhy
Vitamin B6 podporuje například syntézu bílkovin v organismu, schopnost lepšího soustředění, dobrou funkci krevního oběhu, máte-li velké stresy, potřebujete určitě doplnit vitamin B6, protože při stresech se rychleji spotřebovává. Mango obsahuje také vitaminy B3 (posiluje nervový systém, podporuje kvalitní spánek apod.), B5 (má protistresové účinky, dodává tělu energii, působí proti předčasnému šedivění vlasů). Dále bohatý mix vitaminů A, C, E, minerální látky a stopové prvky, jako měď, hořčík, mangan, draslík, zinek. Na druhou stranu má v sobě mnoho cukru, proto mangová šťáva není vhodnou pochoutkou pro diabetiky, hypoglykemiky, při kvasinkových infekcích, některých alergických projevech a dalších zdravotních obtížích, které souvisejí s hladinou krevního cukru. Totéž platí o šťávě z papáji!
Pro ostatní, mangová šťáva rychle zažene žízeň a pro své výživné složení je vhodným nápojem při dehydrataci. Pomáhá též rozproudit krevní oběh a vyčerpanému tělu dodává nezbytnou energii. Kombinace šťávy z manga a papáji (v ředění 1 : 3) se doporučuje při problémech s pálením žáhy. Šťáva se pije po malých doušcích během jídla v celkovém množství jedné menší skleničky.
Papája pochází ze Střední Ameriky, ale v současné době se pěstuje i v Africe a v některých asijských zemích. Stejně jako mango, i papája obsahuje mnoho vitaminu A, B, C, a navíc má papájové enzymy, které ovlivňují zdárné trávení potravy, kožní onemocnění a alergie. Můžete vyzkoušet tzv. papájovou kúru – kdy po dobu jednoho týdne sníte každý den 1 papáju či z ní vypijete džus. Cílem je, abyste se cítili lépe, měli více energie, vitality a celkově se zlepšilo vaše zažívání.
Kombinace šťáv z manga a papáji působí kromě zažívacích problémů také při otocích, zánětech, horečkách, psychických chmurách apod.
Jak zralost papáji, tak manga se pozná podle mírného stisku ovoce, které je poddajné, ale ne příliš měkké ani tvrdé. Nečekejte na úplnou měkkost, to bývá většinou již od středu nahnilé. Šťáva z manga se připravuje z oloupaného a vypeckovaného ovoce. Papáju také oloupeme, dužninu zbavíme semen a můžeme odšťavňovat.
Rebarborová pro přirozeně krásný chrup
Pro vysoký obsah kyseliny šťavelové není tato šťáva úplně vhodná pro přímou vnitřní konzumaci. Přesto mají léčivé látky rebarbory při správném dávkování důležité léčebné využití. Kyselina šťavelová se uvolňuje i při vaření, proto lidé, kteří trpí revmatismem, žlučníkovými, močovými či ledvinovými kameny, by se měli rebarboře raději úplně vyhnout. Ostatním může rebarborová šťáva udělat velkou službu v následujících případech: Velmi efektivně prospívá při zubech „zašlých“ od cigaretového kouře, zubním plaku, zubním kameni, zubních kazech, zánětu sliznice dásní a paradontóze, aftech na dásních, jazyku apod. Co se týká „rebarborové péče“ o zuby, jsou k dostání různé rebarborové přípravky (v prášku), které lze využít také pro čištění zubů. Rebarborovou šťávou však můžete pravidelně vyplachovat ústa a kloktat.
Šťávu z rebarbory lze využít především vně, a to formou obkladů či „dezinfekční“ vody při proleženinách, snětích, ranách, bércových vředech apod. (Nejprve opatrně vyzkoušejte na menší ploše rány. Osvědčí-li se vám rebarborový obklad, můžete jej plně využívat.) V malých dávkách lze pít šťávu nebo jíst tepelně upravenou zeleninu při trápení se zácpou, ale i mírném průjmu, nadýmání, střevních parazitech apod. Díky vysokému obsahu vlákniny regeneruje střeva a očišťuje organismus od jedů a škodlivin. Rebarbora je velmi bohatá na vápník (pevné kosti a nervy), hořčík, mangan (správná funkce svalů), draslík (vylučování vody z těla, optimální přeprava živin z krve do tělesných buněk). Obsahuje mnoho vitaminu B pro zdravou tvorbu kůže, hezké vlasy atd., speciálně kyselinu listovou pro krvetvorbu, růst buněk, výživu mozku a nervů.
K přípravě šťávy a ke konzumaci se využívají jen zdužnatělé řapíky, které jsou jemnější a stravitelnější, nikoliv krajní listy obsahující mnoho výše zmiňované kyseliny šťavelové. Zelenina se musí před přímým zpracováním oloupat! Pokud vás zaujaly léčebné účinky rebarbory, zaměřte se spíše na její konzumaci v tepelně upravené formě, tedy kompotů, džemů, náplní apod. Šťávu využívejte spíše pro vnější léčbu.
Autor: Ing. Petra Forejtová
uveřejněno v časopise Sféra, vydání 02/2011
Dosud někteří dietologové varují, že med způsobuje obezitu, protože má vysokou kalorickou hodnotu. Nesmějí ho prý jíst diabetici. Tyto obavy jsou ale zbytečné!
Med je sice velmi sladký, ale převažuje v něm jednoduchý cukr hroznový (glukóza) a ovocný (fruktóza). Lidské tělo tráví řepný cukr (sacharózu) velmi složitě a potřebuje k tomu mnoho minerálů, zejména vápníku. Právě proto se lidem, kteří dlouhodobě sladí bílým řepným cukrem, často kazí zuby a řídnou kosti kvůli nedostatku vápníku. Tělo se okyseluje a musí kyselost neutralizovat vápníkem. Důsledek? Máte-li osteoporózu, slaďte raději medem.
K tomu, aby včela sebrala nektar pro jediný kilogram medu, musí do úlu přinést svůj náklad při 150 000 výletech. Odborník A. Z. Zlotin tvrdí, že při tomto úkolu malý zranitelný tvoreček nalétá neuvěřitelných 360 000–460 000 kilometrů. Když přičichnete k jediné lžičce květového medu, pochází z tisíce květů. Na jedinou skleničku je zapotřebí nektar z dvou a půl milionu kvítků.
Po 2700 let lidé med užívali k léčení rozmanitých chorob (včetně tropických) až do plného pochopení příčin infekce a nasazení antibiotik. Vědci poté objasnili, že med působí jako antibakteriální (antiseptický) činitel – podobně jako penicilin a streptomycin. Účinnost přitom ovlivňuje druh léčivých rostlin, ze kterých pochází nektar.
Díky vysokému obsahu cukru med ničí bakterie procesem zvaným osmolýza (prasknutí buňky destrukcí buněčné membrány). Nemohou se na něm zachytit ani kvasinky ze vzduchu, protože obsah vody je příliš nízký.
Ve zlatavé sklenici je celá lékárna
V lidové medicíně se med používal pro krytí ran, popálenin a vředů, redukoval otoky a jizvy. Osvědčil se proti bolení v krku. Postačily dvě lžíce medu, které se spolu se šťávou z půlky citronu rozpustily ve sklenici vody. Další použití: choroby srdce, jater, žaludku a močového ústrojí, chřipková onemocnění, černý kašel, tuberkulóza plic, vředy, otravy. V zažívacím traktu působí jako přírodní antibiotikum. Ochraňuje sliznici žaludku před dráždivými látkami. Nefiltrovaný med může zabraňovat vzniku senné rýmy. Půl lžičky medu nalačno zklidní žaludeční vředy nebo podrážděný žaludek. Z hlediska čínské medicíny jsou žaludek spolu se slezinou a slinivkou párovými orgány a spolupracují. Sladká chuť stimuluje jejich činnost, navíc med je pro takovou stimulaci naprosto ideální. Osvědčil se i při snižování krevního tlaku, kdy užívání medu rozšiřuje krevní cévy. Tradičně slouží jako vhodný prostředek při nespavosti (dvě lžičky před spaním).
Med a cukrovka
Pokud jde o příčiny cukrovky, většina lékařských učebnic se tomuto tématu pečlivě vyhýbá. Jiné uznávají, že příčina je neznámá. Podávání inzulinu, což je hormon slinivky břišní, upravuje patologický stav u cukrovky a převádí cukr do glykogenu, což povaha cukrovky není schopna plnit. Inzulin je doplněk při léčbě diabetu, ale v žádném případě lék. Používání inzulinu je náročný postup. Pacient musí injekčně brát inzulin asi půl hodiny před každým jídlem, aby upravil tuto funkci. Jeho dávkování musí být přesně stanoveno, protože jednotky inzulinu musí korespondovat s následujícím jídlem a s pacientovou tolerancí cukru atd. Jakákoliv látka, která by mohla být orálně užívána při mírné cukrovce pro převod sacharidů na glykogen, by byla neocenitelná a překročila by prospěšnost jinak užitečného inzulinu. Úleva od těžkopádných podkožních injekcí by byla neocenitelnou službou. Zda by diabetici mohli využít med přeměnou na glykogen a nahradit potřebný zdroj energie pro své vyčerpané systémy, je problém hodný nezaujatého vyšetřování. Existuje mnoho indikací, že tato možnost tu je.
Med a rafinované cukry se liší nejen v chemických vlastnostech, ale také ve fyziologických účincích. Okolnost, že med obsahuje invertní cukry a ušetří zeslabeným zažívacím orgánům dodatečnou práci s inverzí komerčních cukrů, je důležitým faktorem a významnou výhodou. Ve vztahu k diabetu existují také další výrazně heterogenní funkce cukru a medu. Pokud byl inzulin podáván diabetickým pacientům před jídlem a byl přebytek jednotek inzulinu, než je následně spotřebováno sacharidů, nebo nebyla potrava vůbec, může se objevit vážný, často katastrofální inzulinový šok. Důvodem pro tuto událost je, že inzulin bude konzumovat cukr a již tak skromné rezervy organismu. Nedostatek krevního cukru je stejně nebezpečný jako nadměrný. Jedinou cestou k nápravě takové situace je řídit dostatečné množství glukózy a kompenzovat působení přebytku inzulinu.
Byly hlášeny případy, kde bylo podáno velké množství medu k odvrácení inzulinového šoku kvůli subglykemii, ale výsledky nebyly příznivé. Na druhou stranu, následující podání glukózy rychle neutralizovalo škodlivé efekty inzulinu. Pomalá absorpce ovocného cukru a zpoždění transformace v systému do glukózy by se považovaly za neefektivní. To jasně dokazuje, že na chemickém a fyziologickém základě existuje rozdíl mezi obyčejným cukrem a medem. Stejná nerovnost je mezi glukózou a ovocným cukrem, druhou důležitou složkou medu. Příznaky subglykemie, které následují po úplném odstranění jater u zvířat, byly rychle odstraněny podáváním glukózy, zatímco ovocný cukr se ukázal jako neúčinný. Je pozoruhodné, že ovocný cukr se jen zřídka – pokud vůbec – nalézá v krvi.
Bylo zaznamenáno mnoho případů, kdy byl med diabetiky dobře snášen a dodával jim požadovanou energii. Některé z těchto zpráv tvrdí, že med byl použit v beznadějných diabetických situacích, a s úspěchem. Některé zprávy jsou velmi poučné. Pan G. J. (USA) píše: „Byl jsem železniční inženýr, ale stal jsem se obětí cukrovky a musel jsem se vzdát práce, protože jsem byl velmi slabý. Doktoři prohlásili, že pro mě neexistuje žádná naděje. Pak jsem se rozhodl pro dietu, byť ji doktoři odmítli. Tady je: špenát - syrový nebo vařený, většinou syrový; hlávkový salát slazený medem a limetová šťáva; syrová mrkev – umytá, vykartáčovaná a strouhaná, slazená medem pro chuť; salát ze syrového zelí s limetovou šťávou a med; zralá rajčata – syrová nebo konzervovaná, slazená s medem; celozrnný pšeničný chléb. Od počátku diety doktoři nemohli najít stopy cukru, ačkoli mě jich testovalo několik, aby uspokojili svou zvědavost. Nyní je mi 65 let, jím všechno a pracuji jako každý muž mého věku.“
Pan L. M. D. z New Yorku píše, nejenom, že vyléčil mnoho případů revmatismu pomocí včelích žihadel, ale dodává také seznam lidí, kteří byli obětí cukrovky. Potom, co si dopřáli med, uzdravili se. „Jedni manželé trpěli oba cukrovkou, léčili se u různých lékařů dlouhou dobu bez zlepšení. Nakonec zahájili dietu sestávající z velkého množství medu a spousty ovoce, a dnes jsou oba v pořádku.“ Taková odhalení, i když pocházejí od laiků, by měla vzbudit pozornost úctyhodného lékařského bratrstva.
K ospravedlnění domněnky, že med se může dávat diabetikům, vede také tvrzení zástupců lékařského povolání. Dr. F. C. Ameiss obhajuje med tupelo (druh modřínu) pro diabetiky, protože obsahuje minimum dextrózy a maximum fruktózy. Dr. Desiderius de Beszedits z Mexika již v roce 1934 napsal: „Použití medové diety v léčení cukrovky může vypadat nevědecky, nelékařsky, dokonce skoro hloupě teoretickému nebo povrchnímu pozorovateli. Právě při tomto psaní, jsou moje včely zaměstnány nošením medu z rostlin v květu nazývaných retama nebo tecoma mollis, retania nebo tronadora. Dělám výluh a výtažek z této rostliny (listy a kořeny) a dávám ji diabetickým pacientům v kapkách v čaji manzanilla, když nemůžu získat listy na čaj, kterému dávám přednost. Čaj, tinktura a vodní extrakt rostliny mají rozhodně a zřetelně antiglykosurické a eupeptické vlastnosti a jeho antipolyurický účinek je rychlý. Nyní všichni víme, že včela saje kvintesenci z květové šťávy, přidává něco ze sebe (sliny nebo jiné substance), a pak vše zpracuje do medu. Každá země má velký počet léčivých rostlin a včely sbírají jejich med i z jejich květů. Není těžké pochopit, že z tohoto důvodu se med hodí do léčebné diety pro diabetiky. Nejpravděpodobněji je právě správnou potravou pro zeslabené hladové žlázy.“ Názor, že léčivé vlastnosti jistých rostlin se přenáší včelami z květů do medu, je dosti rozšířený. Menelik, velký král Etiopanů, údajně pěstoval stromy Coso, pod kterými umístil včely. Med Coso, který včely sbíraly z květů, byl považován za vynikající lék proti parazitickým červům. Lžíce medu ve vodě stačila na to, aby byly viditelné výsledky. Domorodci v Indii kapou med z lotusu do očí a léčí tak šedý zákal. Důvěra v antituberkulozní účinek eukalyptového medu je světoznámá.
Dr. A. Y. Davidov z Ruska zjistil, že med je dobrou náhražkou cukru a jiných sladkostí při cukrovce. Věří, že med brání acetonemii a snižuje obsah cukru v moči navzdory faktu, že obsahuje 75 % cukru. Jeden z jeho pacientů užíval půl kilogramu medu během deseti dnů bez zvýšení obsahu cukru v moči. Když bylo užívání medu zastaveno, procento cukru v moči se zvýšilo a pacientovi byly podány 4 čajové lžičky medu denně, potom obsah cukru znovu poklesl. Dr. Davidov hlásil dalších šest případů, kde měl med prospěšné účinky při cukrovce.
Profesor A. Szent-Györgyi, objevitel vitaminu C, publikoval zajímavé výsledky, které získal ústním podáváním kyseliny jantarové v léčení kyselosti cukrovky. Toto, pokud se to potvrdí, může vysvětlit příznivé účinky různých kyselin, mimo jiné mléčné, jantarové, citronové, jablečné a dalších, které med obsahuje. Vytváření nebezpečného acetonu při cukrovce je možné upravit za pomoci těchto kyselin. Za ovocnými kyselinami nemusíme jít daleko. Obsahuje je každé ovoce. Angrešt má třeba kyselinu jantarovou, jablko kyselinu jablečnou a citron kyselinu citronovou. Podobně jsou na tom i jiné druhy ovoce, které můžeme použít pro ideální snídani. Jak taková snídaně může vypadat? Připravíme ji z nastrouhaného jablka, ovesných vloček, šťávy z citronu, bílého jogurtu, a vše osladíme medem.
Dlouhověkost a hladina inzulinu
Zkoumáním dlouhověkých lidí bylo zjištěno, že mají výrazně nižší hladinu inzulinu v krevní plazmě, nižší výskyt nádorových onemocnění, kardiovaskulárních problémů, celkově se těší většímu zdraví a fyzické a duševní pohodě. Na jednu z nemocí, kdy člověk zapomíná a hledá svoje věci, se můžeme podívat i z jiného úhlu. Alzheimerova choroba je v podstatě jiná forma cukrovky, kdy organismus nedostatečně využívá vyprodukovaný inzulin. Buďme věrni potravinám, jež nám dala příroda. Co si můžeme jako výživu, kromě medu, naordinovat z preparátů Diochi při diabetu? Rozhodně Vista Clear. Obsahuje ideální složky pro regeneraci ledvin a fytolátky napomáhající snižovat hladinu cukru v krvi, a výtažek z koňského kaštanu má prokázaný účinek při obezitě. Slabá funkce ledvin je vždy v pozadí dysfunkce hormonálního systému a kaštan koňský obsahuje látky podobné hormonům v kůře nadledvinek. Ve Vista Clearu se násobí několik účinků dohromady: antiobézní, antidiabetický, regenerace ledvin, kloubů a očí. Vše, co by mohl potřebovat diabetik s nadváhou.
(Autor naléhavě upozorňuje diabetiky, aby med nepoužívali bez porady s lékařem.)
autor: Vladimír Ďurina
uveřejněno v časopise Sféra, vydání 05/2010
Ovocné a zeleninové šťávy
V tomto předjarním období se zvyšuje výskyt chřipek a nachlazení, protože se organismus u mnoha lidí preferujících sedavý životní styl s nadbytkem nezdravých pokrmů nestačí přirozeně detoxikovat. Zkuste proto jako prevenci i „první pomoc“ místo léků pít čerstvě vylisované šťávy. Nejen, že do těla dostanete přirozené vitaminy, ale napomůžete zároveň jarní očistě organismu.
Mezi všeobecně nejznámější chřipkové vitaminy patří citrusové plody. Před odšťavňováním je nutné je kvůli chemickým postřikům oloupat (v případě, že nepoužíváte ovoce z ekologického zemědělství). Neloupejte však bílou měkkou slupku (těsně pod barevnou kůrou). V této části ovoce se nachází mnoho pro zdraví důležitých látek (například flavonoidů – působí proti mikrobům) a obsahuje několikanásobně více vitaminu C, než je přímo v ovoci. Citrusové šťávy můžete podle chuti kombinovat (i s jinými šťávami). Čím chutnější mix vytvoříte, tím budete spokojenější a zdravější, protože jej budete pít rádi.
Kromě univerzální pomerančové šťávy můžete využít mandarinkovou, která má mnohem jemnější chuť.
Sezona mandarinek sice koncem února pomalu končí, ale během chřipek se jedná o dobrý prostředek pro odhleňování. Pomáhá uvolňovat hleny usazené v dutinách, krku, dýchacím traktu a žaludku. Zmírňuje bolesti a křeče, které jsou důsledkem chřipkového onemocnění. Mandarinková šťáva je vhodným pomocníkem pro pročištění jater, což se v tomto období také hodí.
Stejně jako mandarinky a pomeranče, můžete zaměňovat citrony za lunetky, a naopak. Záleží, které ovoce se vám bude v obchodě více líbit. Limetková šťáva má jemnější chuť, a proto bývá před citrony preferována jako ochucovadlo některých pokrmů, polévek a nápojů.
Šťávu z těchto kyselých plodů můžete využít i ke kloktání při infekčních onemocněních v krku. Do vymačkané šťávy z jednoho citronu se přidá špetka kuchyňské soli. Často se touto směsí kloktá až do odeznění bolesti.
Podle ajurvédy se doporučuje pro dobrý začátek dne a pročištění zažívacího traktu šálek nápoje připraveného z medu, citronové šťávy a teplé vody. Pije se po douškách nalačno. Limetková šťáva (i citronová, mandarinková a pomerančová) zmírňuje svalové bolesti a křeče při chřipkách, uvolňuje i menstruační křeče. Pije se rozředěná teplou vodou po pár hodinách před jídlem (na půl šálku teplé vody dvě polévkové lžíce limetkové šťávy). Mandarinkovou a pomerančovou šťávu samozřejmě ředit nemusíte, jestliže nemáte problémy se zažíváním.
Čas pro vnitřní očistu
Začátek března bývá dobou očistných jarních kúr. Podle tradiční čínské medicíny platí, že, abychom byli na jaře fit, musí být v pořádku naše játra. Právě v tomto ročním období jsou klíčovým orgánem. Vyplatí se proto pít čerstvě vylisované šťávy, které je pomáhají pročistit a dodat jim potřebnou energii. Provádějte očistné jarní kúry každý rok, zvláště jestliže jste někdy v minulosti prodělali nějaké jaterní onemocnění či váš životní styl není zrovna nejlepší. Častým příznakem, že tomuto orgánu je třeba věnovat větší pozornost, bývá téměř stálá fyzická únava, problémy se zrakem (rozostřené vidění, zhoršené vidění za šera, pálení očí apod.), choleričnost, bolesti hlavy. Játrům prospívá pravidelné pití mrkvové šťávy, pokud možno z biomrkve!
Mrkev obsahuje minerální látky (například vápník, fosfor, železo), vitaminy (například A, skupinu B, C) a další výživné látky, jako přírodní cukry. Stejně tak mnoho jiných druhů zeleniny pomáhá neutralizovat překyselený krevní oběh a odvádí z těla toxické látky. V praktickém životě se zlepšení projeví ve zvýšené úrovni vitality a energie. Pití mrkvové šťávy prospívá též lidem s nemocnými střevy – optimalizuje jejich činnost, reguluje tvorbu žaludečních kyselin, a měla by být zahrnuta v jídelníčku při redukčních dietách. Očista zažívacího traktu a jeho optimální fungování má přímou souvislost s dobrou kvalitou pleti, vlasů a nehtů. Mrkvovou šťávu pravidelně pijte před odjezdem k moři a do slunečných oblastí, protože vytváří ochranu před UV zářením.
Při více zanesených či nemocných játrech je lépe si ze začátku připravovat šťávu v menším množství či ji ředit ve stejném poměru s chlorofylem – může to být šťáva z listového salátu, špenátu, jarních pampeliškových listů, z mladého ječmene apod. Játra se budou čistit a regenerovat pozvolna. Někdy méně znamená více. Nadměrnou náhlou očistu by nemocná játra nemusela dobře snášet a dala by vám to pěkně najevo například velkou únavou, výbuchy vzteku, přechodným zhoršením zdravotního problému. Mrkev (a další kořenovou zeleninu) před odšťavňováním neloupeme, ale důkladně omyjeme, případně vydrhneme kartáčkem. Chemicky ošetřovanou mrkev používáme minimálně. Je důležité, aby zelenina měla biokvalitu.
Vylisovanou dužinu nevyhazujte, můžete ji přidat do polévky, placek, salátů či jiných pokrmů.
autor: Ing. Petra Forejtová
uveřejněno v časopise Sféra, vydání 03/2010
Lepek neboli gluten patří mezi další důležité „zpomalovače“ uzdravovacího procesu u pacientů s nemocemi pohybového aparátu. Již jsme psali o mléčné bílkovině – kaseinu, infekcích, stresu, chudokrevnosti a dalších zdraví nebezpečných zatěžovačích organismu. O lepku se dnes všeobecně hodně mluví, má kromě jiného značný vliv na toxicitu organismu. Jinými slovy, je to jed, který dobrovolně jíme prostřednictvím pečiva, sušenek, těstovin a dalších moučných jídel.
Jedná se o průhlednou lepkavou, mazlavou hmotu s negativním vlivem na kvalitu krve a lymfy. Působením lepku krev a lymfa houstne, což se v jejich struktuře projevuje patologickými změnami. Tělní metabolismus považuje totiž lepek za cizorodé těleso. Přitom jeho vliv na zdraví není tak starou záležitostí – souvisí se zavedením hybridizace obilovin (tyto obiloviny mají změněné genetické a biologické vlastnosti, aby byly komerčně atraktivnější) a s genetickým inženýrstvím. Před započetím hybridizace (před první světovou válkou) měl glutenový protein jiné vlastnosti, než má dnes.
Střevo je základ zdraví
Střeva zdravého člověka mají dostatečnou výstelku a příznivou bakteriální flóru, mnoho glutenových částic se proto přirozeně vyloučí stolicí. U lidí s alergií na gluten je již tento proces značně narušen. Propustnost tenkého střeva je kvůli působení lepku mnohem větší, než by měla optimálně být. Místo toho, aby nežádoucí látky byly odváděny stolicí, dostávají se do těla – kloubů, vazů a vnitřních orgánů. Působení lepku narušuje všechny trávicí procesy. Tento fakt má hluboký dopad na zdraví každého člověka, ale ve zvýšené míře na děti. Lidské tělo se glutenovým částicím brání zvýšenou tvorbou bílých krvinek – leukocytů. Ty však mají obdobnou strukturu jako lepek. Produkují hustou hlenovitou látku, kterou obalí pozřené jídlo, aby gluten nemohl již tělu dále škodit. Výsledkem je ale příliš mnoho téměř nestravitelné hmoty v tenkém střevě. Je-li tenké střevo plné hmoty, kterou produkují bílé krvinky, dobré střevní bakterie v takovém střevním prostředí dlouho nepřežijí a imunita tenkého střeva je v tu chvíli oslabena – stává se vhodnou půdou pro kvasinky a jiné patogeny. Tyto cizopasníci ničí zbývající, pro organismus užitečné bakterie. Střevo nemá dostatečný „pohon“ pro svou práci, dochází k poruchám trávení a organismus ze stravy nezíská všechnu potřebnou výživu pro svoji optimální funkci. Prvním krokem k nápravě je vyčištění střeva změnou jídelníčku, případně jinou efektivní a bezpečnou technikou, a přechod na konzumaci především bezlepkových potravin a mléčných výrobků (byla prokázána úzká souvislost mezi nesnášenlivostí glutenu a kravským mlékem).
Varovné signály
Lepek se ukládá v tkáni Achillovy šlachy, kotníků, kolen – časem se dostavují bolesti a neléčený stav může vyvolat artritidu či artrózu; v lymfatickém a tukovém systému břicha – zhoršuje se stav celulitidy, objevují se bolesti v trávicím traktu, poruchy trávení, pocity stálé únavy, pálení očí. Lepkem je ovlivněna také zóna páteře a lidé s alergií na lepek mívají bolesti jak v páteři, tak v kloubech. Kromě negativního působení na pohybový aparát a stavbu těla má tato látka vliv na vznik dalších degenerativních chorob. Byly prokázány souvislosti mezi působením lepku a nervovými chorobami, jako je roztroušená skleróza či schizofrenie. Ve všeobecném podvědomí je již známá informace, že glutaman sodný, který je derivátem glutenu, má vliv na funkci mozku a duševní poruchy (zvláště pak u dětí). Má se za to, že lepek může vyvolat šedý zákal. Lékařská obec se rozchází v názorech, jestli je toto onemocnění virového, či metabolického původu. V každém případě ale lepek urychluje degeneraci oka.
Pohybový aparát
Je-li mému pacientovi diagnostikována citlivost nebo alergie na lepek a začne-li praktikovat bezlepkovou dietu, výrazně tak napomůže efektu terapií pohybového aparátu. Navíc vedlejší účinek terapií bývá velmi příjemný. Například mizí otoky postižených míst, upravuje se teplota končetin, lepší se prokrvování těla. Pacienti si všímají také změny tvaru nohou a jsou s ním více spokojeni než dříve. Po nějaké době od započetí terapie se může objevit štípavá bolest, svědění a píchání v kotnících, v břiše, od loktů či zápěstí až ke konečkům prstů apod. Tyto pocity jsou signálem, že organismus začíná lepek odbourávat. Doba trvání štípání se odvíjí od intenzity léčby. Čím jsou terapie intenzivnější, tím rychleji tyto stavy odeznívají.
Kde se lepek nachází?
V hybridizovaných obilovinách, jako je pšenice, žito, oves, ječmen a ještě některé druhy kukuřice a rýže. Nemocemi, které způsobuje lepek, tedy degenerativními změnami, jsou ohroženi lidé, u nichž hlavní složkou jídelníčku je chléb, rohlíky, sušenky, dorty, některé druhy těstovin, müsli a další moučné výrobky. Zdraví lidé samozřejmě omezené množství produktů z obilovin jíst mohou, protože jej zdravá střeva vyloučí. Je-li však moučných produktů nadbytek, zcela jistě se dříve či později vyskytnou charakteristické zdravotní problémy. Přesvědčte se sami o působení lepku na váš organismus. Eliminujte ze svého jídelníčku moučné výrobky – místo chleba si dejte zeleninovou polévku či místo knedlíků pohanku, a pak pozorujte, jak se cítíte.
autor: Ing. Petra Forejtová
Poradna Vjačeslava Kirjuchina
uveřejněno v časopise Sféra, vydání 04/2010